Správný posez na kole

Takže nasedněme
Správný posed je na kole vskutku veličina číslo jedna. Jeho správné nastavení vám umožní vyvarovat se mnoha nepříjemností, od posměšných pohledů, až po zničená záda a  neefektivní šlapání. Zkrátka, zásluhou špatného posedu budete vypadat na  kole jako naprostý amatér, pojedete pomaleji a dříve se unavíte. Nebude vám nic platné, že máte kolo, na které jiní neušetří třeba za celý svůj život.
Pomiňme stroje sjezdařů, freestylistů, krasojezdců a podobných odrůd cyklistiky, kde se přeci jenom sedí na kole jinak, v závislosti na  technických kouscích a bezpečnosti a kde se nepotřebujete řítit do kopce patnáctkou a po rovině čtyřicítkou. Jste přeci klasický biker na  klasickém horském kole, který se nechce jen projíždět po lese, ale doslova po něm létat a potom se kamarádům smát, jak jsou pomalí.

Sedlo vodorovně
 Sedlo má být vodorovně. Ani špičkou dolů, ani nahoru. Pokud ho budete mít "do kopce" (špičkou nahoru), tak si vaše cenné pohlavní orgány užijí (ženám to může být i příjemné), zadek bude klouzat dozadu a budete mít snahu se neustále rukama přitahovat dopředu. V opačném případě se sedlem "z kopce" (špičkou dolů) se zase budete neustále rukama odtahovat. V obou případech vás mohou začít bolet ruce a břišní svaly a vy nemusíte chápat proč. Přesto je potřeba říci, že když ne sedlo naprosto vodorovně, tak spíše mírně (ale opravdu mírně a neznatelně) skloněné dopředu. I tak si ho někteří závodníci montují. Především však s ohledem na typ, měkkost a  profil sedla.Jak vysoko?
Toto je zásadní veličina. Nejsme vědci, ale kdysi vědci zjišťovali, jaká má být správná poloha a výška sedla, aby všechny svaly na nohou pracovaly co nejefektivněji na plný plyn. Vzali si na pomoc několik jezdců, na nohy jim nalepili snímací elektrody, které přesně zaznamenávaly pohyb a  efektivitu jednotlivých svalů nohou. Potom přesně určili, v jaké správné poloze má sedlo vůči pedálům být. Vy se jistě nenecháte laboratorně zkoumat, ale již dlouho existuje pravidlo, podle kterého nastavíme výšku sedla co nejlépe jak na horském kole, tak i na silničním.
 Sedneme si na kolo a jednu z klik dáme rovnoběžně se sedlovou trubkou (to je ta, ve které je zasunuto sedlo). Položíme nohu (v botě) na pedál patou. Předpokládáme, že máte na tretře nižší podrážku, jakou mají třeba silniční tretry. Tretry pro horské kolo mají podrážku na patě většinou příliš vysokou. Noha pod kolenem (kolenem hýbeme dozadu a dopředu) se nám musí při pohybu dozadu mírně propínat. Asi tak v rozmezí 6 až 7 cm. Nesmí být zcela natažena ani více skrčena. Pokud budete mít nohu zcela nataženou, budete mít sedlo příliš vysoko a můžete na kole při jízdě tzv. přesýpat. Tedy zadek se vám bude přesouvat ze strany na stranu.
 Pro správné nastavení výšky sedla předpokládáme, že máte správně vysoké kolo. U horského kola dnes neexistuje zásadní pravidlo, jak vysoké kolo má být. Je způsobeno mnoha variantami staveb rámů. Již dávno se kola nevyrábí pouze s klasickým trojúhelníkem hlavních rámových trubek. Jsou kola sloopingová (horní rámová trubka je dozadu skloněna), různě odpružená a podobně. Velikost kol také mnoho výrobců měří odlišně. Dříve se měřilo zpravidla od středové osy po osu horní rámové trubky (horní trubka rámu od sedla k řídítkům). Dnes někteří uvádějí rozměr od  středové osy po horní okraj sedlové trubky rámu, která může pod sedlem značně přesahovat horní rámovou trubku. V zásadě můžeme doporučit, a to také z estetického hlediska, že sedlovka by měla být vysunuta z rámu alespoň 10 cm, spíše více. Současně preferujeme kolo co nejmenší s  ohledem na tuhost rámu. Menší kola také vypadají lépe. Pokud budete mít kolo menší, řídítka budete mít níže než sedlo (nebo alespoň ve výši sedla), což je správné.
 Jste-li čahoun a nemůžete sehnat velké kolo, nemáte jinou volbu, než sedlovku vytáhnout do správné výše hodně vysoko, případně si pořídit delší. Přemýšlejte ale, jestli není na vás kolo současně příliš krátké. Dejte pozor na limit maximálního vytažení, který bývá na sedlovkách označen. Překročíte-li ho, můžete poškodit rám v  místě upnutí sedlovky sedlovým šroubem v rámu, což se často děje, zvláště u duralových rámů. Správně má být sedloka zasunuta minimálně tak, aby její spodní okraj byl alespoň trochu pod dolním okrajem horní rámové trubky. Jestliže jste však přesto nuceni vytáhnout sedlovku až po  limit, je na zvážení, zda kolo není na vás příliš malé a tím i současně krátké. Ne vždy se dá dohnat příliš krátký rám delším představcem, který uchycuje řídítka k rámu. Vytažení sedlovky vzhledem k vaší postavě si v obchodě vyzkoušejte.
 Zapomeňte tedy na různé chytré poučky. Jedna z nich třeba radí, že si máme stoupnout obkročmo nad kolo a mezi rozkrokem a horní rámovou trubkou má být určitá vzdálenost. To je tvrzení dosti nepřesné a právě s ohledem na různé stavby rámů často nesmyslné.

Poloha chodidla na pedálu
 Sedlo již máme správně vysoko a tak se podíváme, jak jsou umístěna vaše chodidla.
 Protože většina z vás již používá nášlapné pedály, tak je potřeba začít u  zarážek, které se šroubují na boty. Namontujeme je pouze zhruba a dobře utáhneme. Pokud šrouby přitáhneme zlehka a zarážka se vám na botě bude hýbat, může se vám stát, že nohu z pedálu již nevycvaknete a budete tak nuceni spát, jíst a chodit do bijáku s pedálem na noze. Nohu musíte mít na pedálu absolutně rovně, rovnoběžně s klikou. Jinak třeba budete šlapat s koleny od sebe. Nebo budete vypadat jako kachna. Pomiňme skutečnost, že si otíráním boty o kliku smažete nápis na vašich drahocenných klikách. Kloub palce na chodidle má být nad osou pedálu. Ani před ní, ani za ní.

Posouváme sedlo
 Teď ještě musíme zkontrolovat, jestli máme ve správné poloze sedlo (vodorovný posun) s ohledem na pedály. Kliku otočíme do vodorovné polohy a nohu zacvakneme do pedálu. Vezmeme provázek se závažím a ten přiložíme na špičku kolena. Dole nám musí procházet provázek středem osy pedálu.
A co řídítka?
Tak tady to již může být trochu individuální a můžete se řídit svými pocity. Přesto však je velmi důležitá správná poloha brzdových pák. Zjistíme ji tak, že si na  kolo sedneme, ruce položíme na řídítka a natáhneme prsty rovnoběžně s  rukou. Brzdové páky by se nám měly lehce opírat o spodní část prstů. Při  takto nastavených brzdových pákách nebudeme muset ruce při brždění na  řídítkách zbytečně přetáčet. 
Správná vzdálenost a výška řídítek vůči sedlu je trochu kompromisem a můžete se řídit podle toho, jak se vám na kole dobře sedí. Závodník je více natažen a skloněn (jezdí přeci rychle), s ohledem na aerodynamiku. Jízda na horském kole nejsou totiž jen šílené sjezdy a prudké výjezdy. Bývá to i těžká a rychlá práce po  rovinách za zády kamarádů, kde budete lapat každý kousek závětří a vaše záda se hrbí před nepříjemným větrem. Pokud máte bříško, které vás omezuje dáte si jistě řídítka výše a blíže. Přesto se snažte, abyste nevypadali na kole narovnaní jako za kuchyňským stolem, nebo nebyli příliš nataženi a ostatní nabývali dojmu, že vám chtějí řídítka utéct dopředu.
 

Když si nastavíte správný posed kola podle našeho návodu, určitě budete spokojeni. Budete si možná zpočátku muset na nový posed zvyknout, protože jste do této chvíle seděli na kole špatně, ale za krátko poznáte, který posed je lepší. Není to vlastně náš návod, ale zkušenosti celé generace cyklistů, které rozhodně platí i dnes pro  horská kola. Je totiž jedno, jestli jedete na silničním, dráhové, cyklokrosovém nebo horském kole. Vždy musíte šlapat správně a vaše svaly musí být v optimální poloze. Jenom tak podají ten nejlepší výkon a  unaví se později, než při nesprávném posedu. Posed ale nejsou jenom nohy v pedálech. Je to celé tělo, které si musí na kole doslova hovět. Musí se těšit na to, až ho na kolo posadíte. Jestliže ho posadíte nesprávně, daleko vás nedoveze.
 Není to přeci jiné ani u ostatních sportů. Ve formuli 1 má každý pilot svůj na míru dělaný kokpit a kanoista si dojel pro zlaté olympijské medaile ve správném zákleku.
 Nebo oštěpař. Aby hodil svých osmdesát metrů, netráví pouze hodiny a hodiny v  posilovně. Mimo ostatní nutné techniky jistě kontroluje, zda ruka, která vymrští oštěp, je před hodem správně natažena a při hodu probíhá po správně křivce, která zajistí optimální práci svalů.
 Samozřejmě, někdo může namítnout, že viděl někde nějakého šampióna a ten že seděl zcela jinak. Vzpomeňme třeba na Miloše Hrazdíru, pojem naší silniční cyklistiky. Ten si často před každou etapou posouval sedlo. Jednou o dva milimetry dolů, podruhé o milimetr nahoru. Ale to jsou opravdu výjimky. A že ten Hrazdírův milimetr není cítit? Naučte se správně sedět a  uvidíte sami, že ano. Jinak by to Hrazdíra nedělal. 
 
Několik našich malých rad
 Nastavte si doma posed podle našeho návodu, dejte si do kapsy potřebné nářadí a  jeďte se projet kolem baráku. Zkuste si, jak se vám jede a posed průběžně dolaďte.
 Než prodáte své staré kolo, na kterém se vám dobře sedí (samozřejmě správně sedí), změřte si na něm základní vzdálenosti. Výšku sedla od středové osičky a vzdálenost špičky sedla od řídítek. Rozhodně neměřte výšku sedla od země, protože takřka každé kolo má střed umístěn od země v jiné vzdálenosti. Záleží to na geometrii stavby rámu. Na novém kole budete sedět stejně dobře a ušetříte si práci s  nastavováním stejného posedu na novém kole. Přendejte si na nové kolo své sedlo ze starého kola, na kterém jste několik let seděli. Nač přesvědčovat zadek, že to nové sedlo je lepší a že si musí zvyknout na  jiné, o kterém nejste přesvědčeni, že bude lepší. I váš zadek si dost pamatuje.
 Při nastavování zarážek na botách myslete na to, že již při prvním utažení se vám do boty vytlačí drážky ze zoubků na spodní straně zarážek a zarážky budou při jejich přestavení chtít sklouznout opět do první polohy. Když už hýbete se sedlem nahoru a dolů, namažte si sedlovku v délce, která je zasunuta v rámu, vazelínou. Za dva roky se rozhodnete ji vyndat a můžete být překvapeni, že vám do rámu "zaroste" tak, že vám nic nepomůže ji vyndat. Mažte ji i v průběhu roku, zvláště tehdy, pokud jezdíte i v zimě.
 Správný posed není pro vaše svaly vše. Ještě musíte dobře šlapat. Na kole se sedí klidně a snažíme se, aby kolo poháněly jen nohy (co také jiného?) a ne pohyby celého těla. Chodidlo na pedálu musí být v každé poloze otoční klik mírně skloněno dopředu. Neprošlapáváme tedy na paty dolů, ani nešlapeme příliš špičkami. Pokud budeme mít správný posed a nejste dřevák, chodidla se vám sami budou otáčet ve správné poloze. Pro nácvik správného šlapání je vhodné pořídit si cyklistické válce, které nekladou při jízdě takřka žádný odpor. Používají se především pro rozjíždění (zahřátí organismu) před závodem, ale i pro nacvičování krouživého pohybu nohou a pro zrychlení frekvence šlapání (na lehčí převod). Všimněte si, že někteří šlapou na kole jakoby do čtverce, zkrátka "hamtají" do pedálů. Krouživý pohyb nohou lze nacvičit i na jiných trenažérech s vypnutím zátěže. Vše samozřejmě na svém kole se správně nastaveným posedem.
 Myslete na to, že pokud sedíte na kole špatně, správně šlapat se nikdy nenaučíte.
 Řídítka musí být dostatečně široká. Ne moc úzká, abychom neměli ruce moc u  sebe, stlačovali si hrudník a špatně dýchali. Ani ne moc široká, aby se nám s nimi dobře manévrovalo například mezi stromy. V zásadě trochu širší než naše ramena.
 Pokud máte doma malou ratolest, u které předpokládáte, že bude sportovat a tedy i jezdit na kole, dbejte na to, aby již od útlého věku na kole seděla správně a nechytla špatné návyky.
 Koukněte se někdy na televizi, jak sedí na kole závodníci a vezměte si z nich příklad. Především ti nejlepší si jezdí do cíle pro své tučné peníze ve správném posedu. 

Myslete na to, že jestli se vám na kole sedí dobře a jestli máte dobrý posed a správně šlapete zjistíte jedině při jízdě venku a ne na  žádném trenažéru nebo jiném měřícím zařízení. Normální jízda venku nejde nikde nasimulovat.

Nejvtipnější na tom všem je, že i my vás tu poučujeme jak si nastavit posed, i když si nemyslíme, že jde o milimetry, a přitom se zamyslete nad tím, jak sedíte když na kole hodně usilujete. Když někoho třeba dojíždíte. Jedete na doraz, vaše  oči doslova prosí abyste už u něj už byli, huba se křiví bolestí, srdce se může rozskočit a především - vy se posunete na sedle možná až na jeho špičku, protože tělo tam chce zcela přirozeně a... váš seřízený posed v situaci, kdy by měl nejvíce fungovat, kdy vaše svaly pracují v extrému, je s prominutím "v hajzlu". Tak se to mezi cyklisty říká. Sedíte jinak. Většina cyklistů se v takové situaci posune dopředu. Třeba Gilberto Simoni vozil speciální, extrémně dlouhé sedlo Fizik. Proč? Aby se mohl podle potřeby posouvat. Vyhovovalo mu to.
A jestliže jste dočetli až sem a patříte do kategorie dirtařů a podobných disciplín, tak jste to všechno četli zbytečně. Vy se musíte dostat ze vzduchu především zdraví na zem. Pro  vás je správný posed holým nesmyslem.

Je na vašem zvážení a především na vaší kapse, jestli si někde necháte seřídit posed podle některého z programů, které u nás existují. Nebývá to levné. Cena je pár tisícovek. Těžko předpokládat, že se vaše výkonnost na základě takového měření nějak zvýší. Tu zvýšíte především tréninkem a ničím jiným. A navíc jsme přesvědčeni, že pokud byste experimentovali a navštívili několik různých systémů měření, pokaždé vám nastaví posed jinak. A i například v jedné z knih od Lance Armstronga se dočtete, že Lance se sice řídil základními pravidly pro seřízení správného posedu, ale rozhodující byla pro něj poloha co nejpohodlnější. Jen pokud se na kole cítil pohodlně, cítil že se mu na kole skvěle sedí, jen tehdy mohl dosáhnout špičkového výkonu. Nikdy pro něj například nebyla rozhodující aerodynamika při časovce. I na časovkářském kole se musel cítit pohodlně. Ostatně, stejně postupoval i ten Miloš Hrazdíra, jak jsme se zmínili.

Jednoho takového speciálního měření jsme se také zúčastnili abychom o  něm napsali reportáž. V závěru tříhodinového měření si figurant sedl na  kolo a měla se nastavit definitivní výška sedla. Autor tohot článku se podíval a konstatoval, že by figurant potřeboval sedlo o půl centimetru výše. Odhad byl správný, "měřič" použil jakési složité pravítko a dospěl ke stejnému výsledku. "Jak jsi to poznal", ptal se autora článku. "Jednoduše, přes třicet let čumím na cyklisty".

Zajímavě k posedu přistupoval i známý trenér Pavel Vršecký, který vždy velmi dbal na to, aby závodník seděl na kole správně a pěkně.  On nikdy nepracoval podle nějakých věděckých metod, ale byl to starý praktik a většinou trénoval závodníky intuitivně. Jeho specilitou občas při důležitých dráhových závodech bylo, že když závodníci po dopoledním programu odjeli na oběd, požádal mechanika, aby tajně někomu sedlo dal na dráhovém kole třeba o tři milimetry dolů, někomu nahoru o pět. Většinou se to týkalo mladých závodníků.Podle toho, jak viděl Vršecký, že závodník sedí. Závodník rozdíl nikdy nepoznal a jezdil pořád stejně rychle. Vršecký byl spokojený, protože závodník seděl podle něj dobře. Často ale přímo závodníkovi oznámil, ať si sedlo posune nahoru nebo dolů.

Správný posed, zvláště pro hobíky, nejsou žádné čáry. Posed je potřeba seřídit, je třeba dodržet základní poučky ověřené generacemi cyklistů, ale není potřeba z něj dělat nějaké milimetrové drama, pokud nechcete. A jestliže jste jen opravdový zapálený amatér, léta sedíte nějak, byť špatně, vykašlete se na jiné seřízení a seďte jak sedíte když se vám tak sedí dobře.

A věřte tomu, že i ten profík si na první tréninky vezme do kapsy pětku imbus, aby si na novém kole s posedem trochu hnul. A to mu nové kolo postaví a seřídí naprosto stejně jako to minulé.

Šťastnou cestu!
 použito z: http://cykl.cz/item/spravny-posed-cyklisty-na-kole